Kosov

Ves byla založena někdy ve 2. polovině 12. století a patřila desátkem ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Ves tvoří typickou okrouhlici.

Z kosovské kroniky: „Hned za kopečkem ve výšce 591m n. m., na kterém se zdaleka viditelně vypínaly Tři smrky a ze kterého se očím nabízí pěkný výhled do dálky na Jihlavu, leží ves Kosov. Její selské dvory se seskupují okolo kapličky a vějířovitě se otevírají mezi cesty v polích. Orná půda se táhne od východu k severu k zalesněným stáním a kamenným kopcům, které končí u řeky Jihlavy.“

Jméno staré okrouhlice se dá vysvětlit slovansky i německy. Slovansky ze jména kos – Amsel, německy od příjmení Gozo. V roce 1345 bylo již soudním dvorem Gozzlini jmenováno Gozzau. V roce 1233 se obec nazývala Kossow. V tomto roce členové řádu německých rytířů, držitelé jihlavské fary sv. Jana, prodávají faru včetně světských statků a přilehlých vesnic želivskému opatství za 100 hřiven zlatých. V kupní smlouvě je mezi přináležícími vesnicemi uveden i Kosov. K osadě patřil i mlýn na řece Jihlavě. Ve 14. století, v době osídlování okolí Jihlavy německými hornickými kolonisty, je v jihlavských městských knihách zaznamenáno Gossove, Gozzau, Gossaw. Registrace z roku 1425 udává 11 usedlostí. V roce 1616 celkem 13 usedlostí. Od roku 1788 měla obec vlastní obecnou školu, která byla roku 1944 zrušena.

Tři smrky – památné návrší

Kótu 590,4 m n. m. navštívil v roce 1783 i císař Josef II. Podle zápisů v kosovské kronice zde císař Josef II. ulevil kosovským obyvatelům od roboty. Na památku významné události tehdy na návrší místní zasadili tři smrky. Od té doby mají Tři smrky pro obec Kosov zvláštní význam a dostaly se i do někdejšího obecního razítka. Tři smrky údajně využil k zastávce i Napoleon při svém tažení.

V památném listu o návštěvě Josefa II. stojí: „Každý zve smrč Josefovou smrčí, neboť když zde císař Josef II. v listopadu léta 1780 pod svým stanem odpočíval, předstoupili před něho rolníci z Kosova, žádající ho za úlevu robotní. Na památku, že císař Josef II. žádosti jejich vyhověl, zasazeny byly ony tři smrče.“

 

Důležitá známá data z historie Kosova

Od roku 1788 má Kosov jednotřídní německou školu, do které docházeli i žáci ze Studének (Studničky), Sasova, Henčova a Malého Beranova. Průměrně 45 žáků. Od roku 1838 měla škola svoji zahradu a od roku 1868 přestavěnou učebnu.

V pozemkové knize z roku 1779 je poprvé zapsána dřevěná kaplička. V roce 1896 přestavěna mistrem Havrdou na zděnou stavbu s nákladem 2000 zlatých. Od roku 1918 byl ve věži zvon odlit firmou Hiller z Brna za 111 zlatých. Po roce 1945 byl zvon vyměněn za větší. Přesnější údaje bohužel chybí.

Od roku 1910 spojuje Kosov s Jihlavou nová (stávající) silnice. V roce 1912 byly podél silnice oboustranně vysázeny lípy. O stav silnice se dlouhodobě staral cestář pan Škoda z Jihlavy. Původní silnice do Jihlavy vedla přes Handlovy dvory. Památkou na tuto cestu jsou boží muka stojící dnes v poli, dříve na mezi cesty.

V roce 1914 dokončena a dobrovolnému hasičskému sboru  předána nová zbrojnice.

V roce 1938 do Kosova zaveden elektrický proud.

Jeden z prvních rozhlasových přijímačů v Kosově zakoupil kovář a hostinský v jedné osobě pan Holub. Přijímač byl značky Philips.

V roce 1940 zprovozněna nová správní budova s hostincem a tanečním sálem. Stavbyvedoucím byl pan Maschita. Budova stojí v místech, kde stávala pastouška.

V pastoušce bydleli obecní pasáci vepřů. Vepře vyháněli na kopec na jih od Kosova s vrcholem 608 m n. m. , který se z těchto dob nazývá „Svinčák“ nebo také „Prasečák“. Na tento kopec se zakopávala i uhynulá domácí zvířata.

Zdroj:

hasičská kronika Kosov

Jihlava – historie, kultura, lidé, Dějiny moravských měst.

 

Kamenné památky v Kosově

Ves Kosov byla založena někdy ve druhé polovině 12. století a patřila desátkem ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Poprvé se připomíná na listině z roku 1233, kde byla zapsána pod názvem Kossowe. Přitom nelze pominout, že se nacházela v těsné blízkosti strategické komunikace nazývané Česká cesta, což dokládá katastrální plán této vsi vypracovaný v roce 1779, kde můžeme číst mimo jiné i pomístní název Bey Böhmen Steig – U české stezky.
Jednalo se o důležitou odbočku od haberské cesty, která pak směřovala k Třebíči a dále do nitra Moravy. Lze ještě poznamenat, že ves Kosov nese všechny znaky tzv. okrouhlice a půdorys tohoto typu si podržela prakticky až dodnes.

My se nejdříve vydáme k jedinému zdejšímu křížovému kameni. Poprvé jej zapsal JUDr. Emanuel Schwab ve svém soupisu 100 alte Steinkreuze und Kreuzsteine publikovaném v roce 1935. Tehdy poznamenal, že se kámen nachází na rozcestí u kříže, při staré cestě vedoucí do Malého Beranova. Na jeho čelní ploše měl být vedle vyobrazeného kříže nápis HILGE a letopočet 1707. Naposledy byl kámen popsán r. 2003 v publikaci Zdeňka Jaroše Pamětní kameny na Jihlavsku. Ten však vedle letopočtu 1707 uvádí jméno GILGE.

Nedaleko odtud pak stojí velký kamenný polní kříž postavený Annou Schwarzovou z Kosova v roce 1877. Podle farní kroniky byl posvěcen jihlavským farářem Zodlem od sv. Jakuba dne 19. 5. následujícího roku spolu s dalšími dvěma kříži stojícími u Kosova a nikoliv 26. 8. 1877, jak je uvedeno v Nemovitých památkách Jihlavy.

Pokud jde o pověst, žádná se o kosovském křížovém kameni netraduje. Něco málo se však přece jenom objevilo. V roce 1777 byl v sousedních Handlových Dvorech zrušen dvůr a následujícího roku byly jeho pozemky rozděleny na pět dílů, které spolu s usedlostmi byly předány pěti poddaným do dědičného pachtu. Jeden z gruntů č. p. 3 obdržel tehdy Martin Gilk, jehož příjmení bylo na mapě z roku 1779 zapsáno jako Jilch. V roce 1849 pak na gruntě seděl Johann Gilch. Jméno na kameni tak připomíná nějakou nešťastnou událost, která někoho z rodu Gilchů toho roku potkala. Pokud jde o polní kříž postavený rodinou Schwarzovou, ta už v roce 1778 vlastnila v Kosově grunt č. p. 3 a hospodařila na něm až do počátku 20. století.

Na katastru Kosova stávalo jedno z jihlavských popravišť. Je vyobrazeno na plánu Jihlavy a okolí z roku 1647. Vedle názvu Galgen můžeme zřetelně vidět kamennou podezdívku velké čtvercové šibenice. V 18. století se v těchto místech rozkládala rámová pole jihlavského soukenického cechu. Staral se o ně mimo jiné jistý Karl Höck. Ten tady nechal postavit kapli, kterou v roce 1825 zachytil plán města Jihlavy coby Hökische Kapelle. Dnes po ní není ani památky.

Ze zažloutlé stránky Vlastivědného sborníku kraje jihlavského pověst o lakomci z Kosova:
,,Před lety žil v Kosově sedlák Raichtrman. Studené mraky podzimku navlhčovaly strniska. Na obchůzce přistihl stařenu žebračku u svého pole, jak chystá okrajovati řepu, aby ukojila hlad. Vytrhl jí řepu a tou bušil do té vetché hlavy tak dlouho, až vypustila duši. Umírajíc klnula lakomci, že za hříšný čin nebude míti v hrobě pokoje. Brzy sám se odebral na věčnost a kletba se splnila. Ze záhrobí denně přicházel za noci do starého obydlí v podobě černého psa. Neklid ve statku stupňován byl odvazováním všeho dobytka. I se synem hovořil a prozradil mu, proč nemá v zemi pokoje. Strašidelný nepokoj ve statku ustal, když mrtvolu vykopali, do domu odvezli a tam několikrát zažehnali.“

Pověst zaznamenal v roce 1923 jeden žák z Puklic. A dost možná, že se nepřímo váže i k našemu křížovému kameni, který je nepochybně připomínkou jakési nešťastné události končící smrtí. Přitom kosovskému gruntu č. p. 1 se ještě ve 20. století říkalo „Reichthoma“. Býval jedním z největších a tak není divu, že jeho majitel byl prostými lidmi spojován s lakotou a po dvou stoletích mu lidská fantazie přisoudila i podíl na smrti staré žebračky.

Zdroj: http://www.regionalist.cz/archiv/070326.htm

Další historické fotky:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Děkuji Janě a Josefu Holubovým za zapůjčení fotografií z  rodinného alba, za doplnění a upřesnění důležitých dat a informací.